|
|
| To bylo dávno
předtím, než se z dukovanského zámku odstěhovala do Vídně poslední
hraběnka, paní Giselda z Pandionů, dávno před tím, než se při silné
vichřici zlomil v parku ten největší smrk, a už tehdy stejně jako dnes ,
se na nádvoří dukovanského zámku potajmu scházeli skřítkové na noční
vyprávění. Stávalo se to za měsíčních nocí, kdy zámecké zdi sálaly
teplem, kdy noční vánek otevíral okna a kdy kočky chodily po zámeckých
střechách a shlížely dolů. A tehdy kousek od vchodu do zámeckého sklepení a ještě menší kousek od zámecké studny, na nejvyšších kameni sedával nejstarší skřítčí pradědeček a kolem něj sedávali všichni dukovanští skřítkové. Vyprávěli si příběhy, které jim den přinesl a přemýšleli co a jak stihnout zítra i pozítří. A pokud některý z nich měl velkou starost, tak o ní vyprávěl svým kamarádům a oni dali hlavy dohromady a vymysleli jak na to. Tak se tu scházívali nějaký čas před půlnocí, až jednou, když přišly brzy zvečera těžké, černé mraky se skřítkové pro tu velkou tmu tak pomýlili, že se spolu sešli daleko dřív. A přitom je nečekaně zastihla Tetička Vítěnka , naše paní Vítězslava Klimtová, jak rozumují nad velkou věcí: už dávno se těšili na čas po žních, až jim ubude kus práce a oni budou moci hrát skřítčí divadlo, jen tak sobě pro radost. A tehdy, večer po setmění, kdy na nádvoří zámku nebyly žádné stíny, že i kočky se bály nočního toulání, se dukovanští skřítkové dohodli s tetičkou Vítěnkou, že si postaví Kouzelné nádvoří spolu s pódiem a že přes den se zde bude hrát pro děti s maminkami a že přes noc bude nádvoří patřit skřítkům. A proto přes den se hraje divadlo dětem o skřítcích a v noci se hraje divadlo skřítkům o dětech. A tak tady, na Kouzelném nádvoří, jsme se skřítky spolu a pro sebe ! |
|
|
